HOMOLVPES

9. srpna 2012 v 9:00

Vlkodlaci jsou rasou s velice zvláštním původem, jejich kořeny totiž směřují k vlkům. To - že vznikli tak, že vlk přežil kousnutí upíra v době Války Temnoty, kdy na kontinentu nežili téměř žádní lidé - sice samotní vlkodlaci popírají, ovšem mají společné znaky jak s upíry, tak s vlky. Homolupes nedokážou žít trvale mezi lidmi, protože mají tendenci k jejich lovu. Vlkodlaci jsou rasou velice rozměrného apetitu a oblibu u nich má také spánek, jejich špatnou stránkou je většinou výbušnost. Rozdíl od upírů je ten, že vlkodlaci nemusí lovit lidi, ale většina vlkodlaků loví spíše divokou zvěř - ač existují i vlkodlaci, kteří dávají přednost lovu lidí. S upíry mají ale i další spojitost - jedovatost. Jed však mají na rozdíl od upírů kromě jedových žláz v puse také v krvi a to pro ně znamená výhodu, protože jejich jed je zároveň protijedem na jed upírů. Vlkodlaci se však dělí ještě na vlčí lidi a lidské vlky, je to dáno tím, že když je vlkodlak původně vlkem - lidský vlk, žije povětšinou také jako vlk a proměňuje se většinou hlavně v dobách, které je k přeměně nutí (úplněk, den duchů), ve stejnou dobu se ovšem přeměňují také vlčí lidé, kteří jsou jejich opakem, tuto dobu tráví spíše ve své vlčí podobě - lidé, kteří se ve vlkodlaky proměnili. Lidští vlci žijí většinou s ostatními, obyčejnými vlky ve smečkách, nebo jsou to samotáři. Vlčí lidé pak také mohou být samotáři, ale často se přidávají k nějaké smečce tvořené pouze z vlkodlaků.
Lidští vlci nemají svou víru, avšak většina z nich se od lidí či jiných ras naučila jazyk Phantalingua, ač u některých je správné složení věty oříškem a raději se tedy s ostatními domlouvají po vlčím. Naopak, vlčí lidé bývají více vzdělaní a jejich náboženstvím je často Diismus, který si zachovali z dob, kdy byli lidmi. Hovoří normálně jazykem Phantalingua, někteří dokonce ovládají i základy Antiqualingua, avšak domluvit se ve vlčí podobě je pro ně obtížné.
Když se narodí mladý vlkodlak, roste daleko rychleji, než člověk. Rychlý růst je nejspíše zapříčiněn jedem v krvi vlkodlaků, avšak rychlý vývoj se postupně zpomaluje a v zhruba v patnácti letech již stárnutí vlkodlaků je téměř neznatelné, ač v té době již vypadají jako dospělí. Vzhledem k tomu, že žijí, nejspíše nebudou nesmrtelnými, ale žít mohou po staletí. Výchova vlčat, jak se obvykle dětem vlkodlaků říká a není to nic zvláštního, je velice pečlivá a o mladé vlkodlaky se stará celá smečka - a to i v případě, že je část smečky čistými vlky.
Homolupes téměř nikdy nemění lidi ve vlkodlaky, ač se stává, že oběť těch, kteří dávají přednost lovu lidí, přežije a stane se tedy vlkodlakem. Vlkodlakem se dle všeho může stát i vlk, ale vlka by Homolupes nikdy nepřeměnili, protože by tím potvrdili svůj původ, který zamítají. Přeměna je stejně jako u upírů velice nepříjemná a bolestivá, protože vlkodlačí jed působí na lidi stejným způsobem jako upíří. Tedy jsou často příznaky podobné (plicnímu) moru - bolesti hlavy, končetin, břicha a pocit vysoké horečky. Proměna trvá dle síly imunitního systému jedince, nejsilnější imunitní systémy lidí mohou vydržet vzdorovat i 20 hodin, ovšem naopak velice slabí jedinci přeměnu nemusí snést - nemocní, malé děti, staří lidé - ovšem většinou má slabý imunitní systém spíše pozitivní výsledek, jimž je krátká doba proměny, minimálně však 2 hodiny - tedy vše jako u upírů. Po proměně také podobné, noví vlkodlaci jsou také zmatení z toho, jak se jim změnily smysly - silnější čich, lepší zrak. Pokud pak mluvíme o proměně ve vlka, tak naštěstí je proměna rychlá a jed silně oslabí bolest této změny a proto to po několika proměnách již vlkodlakům nevadí.
Homolupes jsou téměř vždy společenskými a nejlépe se cítí ve své smečce, kde jsou v bezpečí. K ostatním rasám mají vztahy různé, protože lidé se vlkodlaků samozřejmě bojí - protože, jak již bylo zmíněno, někteří vlkodlaci lidi loví - Veneficas a Druidum jim sice nevěří, ale pokud vlkodlaci neohrožují je či lidi, nejsou k nim nepřátelští, s Tenemagus mají vztahy poměrně vypjaté, avšak nenávist a snad jakási touha po odplatě za tento život, kdy jsou napůl lidmi a napůl vlky, je žene přímo proti upírům, hlavně tedy proti Strigoi, ale ani ostatní upíry nemají rádi.
Vzhled v lidské podobě se u Homolupes téměř nedá rozeznat od lidí. Jsou tedy také velice variabilní, většinou také podle toho, odkud pocházejí. Teplota jejich těla je však vyšší než u obvyklých lidí, je to proto, že jejich srdce bije také rychleji a tedy mají rychlejší cirkulaci krve, která jim dává možnost, vyvinou větší námahu než obyčejným lidem. I tak je jejich lidská podoba však slabší stránkou jejich osobnosti a jejich síla a obrana proti upírům spíše spočívá a jejich jedu, protože když upír kousne vlkodlaka, tak ten se brzy uzdraví a navíc jeho vlastní jed oslabí upíra, který ochutnal jeho krev, která je navíc pro upíry nechutná a nepříjemně zapáchá. Jako vlci mají větší sílu, ovšem nejsou silnější než upíři. Jejich srst má stejnou barvu jako jejich vlasy v lidské podobě - severští bílí vlci mají bílé vlasy etc - avšak vypadají většinou podobně jako vlci obyčejní, větší mohutnost či různé odlišnosti jsou spíše výjimkou - mohutní jsou vlci ze studeného severu, stejně jako jsou hubenější vlci z teplého jihu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.