STRIGOI

6. srpna 2012 v 9:22

Strigoi jsou třetí původní rasou, která se však drobně změnila od dob původních upírů. To hlavní, ovšem zůstalo. Upíři jsou teoreticky mrtví, protože jim nebije srdce a v žilách jim nekoluje krev, která by roznášela kyslík do těla, přes tuto skutečnost však konzumují krev, pro kterou zabíjejí - když kousnou, automaticky vpustí do krevního oběhu oběti jed. Krev, kterou potřebují, může být lidská, ale daleko chutnější a lepší je pro ně krev živých upírů či čarodějek. Mimo konzumaci krve však nic jíst nemusejí, stejně jako pro ně není potřebné dýchání. V Phantasii byli ovšem vždy rasou málo početnou, protože většinou platilo to, že v jednom městě žije jeden upír či pár a ti, kdož chtěli získat město pro sebe, se museli předchozích "majitelů" zbavit - nejčastěji jednoduše roztrháním na kousky, které tolik nepřekážely. Slabinou této rasy je to, že na přímém slunci dlouho nevydrží, protože slunce je dokáže spálit, ovšem mimo to je jejich zabití velice složité, protože sílu na probodnutí či roztrhání upírů mají jen ostatní upíři, avšak spálení funguje stejně dobře - upíří kůže je sice extrémně pevná, ale také extrémně hořlavá, stejně jako mohou zemřít na nedostatek krve. Jako rasa mají však nejdokonalejší smysly a jsou nejsilnější. Ale i tak je to rasa poměrně nepřizpůsobivá a upíry spatříte spíše v noci.
Společenství upírů, pokud se vůbec dají nazývat společenstvím, neváže žádná víra a většina upírů je tedy bez vyznání. Za dokonalé považují sebe a tak neuctívají žádné bohy, ovšem najdou se tady i tací, kteří si svou víru nechali z dob své lidské existence - v dnešní době již nežije žádný původní upír, jenž by nebyl upírem z důvodu proměny - a tedy uctívají bohy Diismu. Svůj jazyk také nikdy neměli, původně hovořili jazykem Antiqualingua, protože byli spíše mícháni mezi lidi než že by žili někde samostatně. V dnešní době také mnoho upírů ovládá Starý jazyk, ovšem pro běžnou komunikaci používají obecně Phantaligua.
Ohledně věku upírů je to tak, že upíři nejsou živí a tak nemohou být ani smrtelní. Upíři jsou vždy považováni za dospělé, i kdyby proměnu zvládlo desetileté dítě. Upíři patří většinou k nejvzdělanějším a nejbohatším a proto v minulosti žili občas upíři, kteří byli více společenští, i mezi šlechtou. Upíři, kteří se dokázali přizpůsobit společnosti, byli tedy vždy vzdělaní a měli úctu a bohatství. I dnes žijí někteří upíři velice přepychově a ti žijí téměř stejně, jako před Válkami. Etiketa takovýchto upírů je velice přísná a chyby na upířím šlechtickém dvoře vyjdou vždy ty "nevychované" velice draho.
Proměna v upíra je málo častá, protože upíři si dávají záležet na tom, aby všechny jejich oběti opravdu zemřely a nemohly se jim mstít - takovou mstu můžeme vidět na celé rase moroiů i vlkodlaků - a proto jsou "nehody" mezi upíry téměř nemožné. Avšak i upíři chybují a tak nejsou vyloučené. Většina těch, kdož jsou proměněni, jsou ovšem lidé, které si upíři oblíbili a pro které je proměna "darem nesmrtelnosti". Samotná proměna je však velice bolestivá, protože tělo se snaží proti jedu bránit a to způsobuje silnou bolest, často pak také příznaky podobné (plicnímu) moru - bolesti hlavy, končetin, břicha a pocit vysoké horečky. Proměna trvá dle síly imunitního systému jedince, nejsilnější imunitní systémy lidí mohou vydržet vzdorovat i 20 hodin, ovšem naopak velice slabí jedinci přeměnu nemusí snést - nemocní, malé děti, staří lidé - ovšem většinou má slabý imunitní systém spíše pozitivní výsledek, jimž je krátká doba proměny, minimálně však 2 hodiny. Po proměně bývají mladí upíří až dezorientovaní, zmatení ze spousty nových pachů a barev a dosti dlouho trvá, než si na vše nové zvyknou.
Upíři jsou, jak již bylo zmíněno, osoby často velice nespolečenské a žijí samostatně či v párech - skupinky či klany se objevují jen zřídkakdy, protože upíři mívají, přes obecné domnění o jejich necitlivosti, velice silná partnerská pouta a partneři jsou většinou napořád, a když jeden z partnerů zemře, druhý zasvětí zbytek svého bytí většinou pomstou, která je jejich specialitou. K ostatním rasám však dobré vztahy většinou nemají. Již zmíněná bylo to, že se navzájem nesnáší s rasami jim podobnými - Moroi, Homolupes. Jejich dávnými nepřáteli jsou však také Veneficas, s kterými však žijí posledních 200 let v křehkém příměří jen s občasnými střety. Ovšem spojenectví někteří upíři navazují s Tenemagus, už jen proto, že nepřátelé jejich nepřátel jsou jejich přátelé, kteří navíc mají něco, po čem upíři touží - krev mágů - a ač mágové nenabízí krev upírům na potkání, pro své cíle jsou schopni uplatit upíry i vlastní krví.
Strigoi jsou rasou, která je velice rozdílná od ostatních. Jejich kůže má neobvykle světlou barvu, téměř bílou a jejich kůže je chladná a tvrdá, téměř jako z ledu. Oči upírů mívají jen dvě barvy, které jsou stejně jako barva kůže způsobeny nedostatkem pigmentu - světle modrou či rudou. Mimo to mají praví upíři ostré špičáky, které mají zvětšené (tyto špičáky dokážou schovat jen výjimky, které tvoří jen asi 2% z populace upírů a jen v době, kdy jsou v naprostém klidu). Tyto zuby jsou jedové a tak vždy, když upír kousne je kousnutí jedovaté. Upíři jsou tedy vzájemně velice podobní a méně variabilní než ostatní rasy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.